Vzdělávací zážitkový program 6. A - Vrátili jsme se! Šesťáci znovu v Opárenském údolí

Exkurze a výlety

Na začátku školního roku jsme jako čerství šesťáci poprvé navštívili Opárenské údolí. Byl to adaptační kurz, na kterém jsme se vzájemně poznávali.  O několik měsíců později jsme se sem vrátili. Tentokrát jako třída, která drží pohromadě.

Jak to všechno začalo – adaptační kurz v září

Září bylo plné nových tváří, nové školy a nových dojmů. Adaptační kurz v Opárenském údolí nás tehdy vhodil trochu do neznáma – spaní mimo domov, skupinové úkoly, první společné zážitky. Někteří z nás tehdy šli bosou nohou Milešovským potokem a nadávali, jiní vedli partu přes les poprvé v životě. Byly to zážitky, na které se nezapomíná. A právě proto jsme chtěli zpátky.

Návrat na známá místa

Tentokrát jsme údolím procházeli s úplně jiným pocitem. Věděli jsme, co nás čeká za dalším zatočením potoka. Věděli jsme, kde se skrývá Černodolský mlýn a kde vede strmá cesta ke zřícenině hradu Oparno. A přesto,  nebo možná právě proto, byl návrat zážitkem.

„Hele, tady jsme tehdy stavěli tu věc z klacků!" „A tady mi ujela bota do potoka…"

Takových hlášek jsme cestou slyšeli desítky. Každý kousek trasy měl svůj příběh.

Co se změnilo – příroda i my.

Opárenské údolí na podzim vs. na jaře

Údolí Milešovského potoka vypadalo úplně jinak než v září. Tehdy bylo zelené a husté, teď jsme viděli dál do lesa, stromy měly jiné barvy a potok byl vyšší. U devětsilových niv, podmáčených luk podél potoka, kvetly jiné rostliny než na podzim. Příroda ukázala, že se mění, i když my jsme na stejné cestě.

Jedlý kaštan a žernovy – tentokrát s vědomostmi

V září jsme chodili kolem informačních tabulí Naučné stezky Lovoš a moc jsme tomu nevěnovali pozornost. Tentokrát jsme věděli, co hledat. Zastavili jsme u tabule o křemenném porfyru – hornině, ze které se od dob Keltů a Slovanů vyráběly mlýnské kameny, takzvané žernovy. Právě podle nich se jmenují okolní obce Žernoseky. V terénu jsme poznali i zbytky starých lomů, kde se hornina kdysi lámala.

Černodolský mlýn – jako starý známý

Když jsme dorazili k Černodolskému mlýnu, padlo okamžitě: „Tady jsme jedli buřty, tady jsme měli stezku odvahy, tady jsme bydleli..!" Poslední zachovaný fungující mlýn v údolí nás přivítal stejně pohostinně jako tehdy. Kozy v ohrádce se tvářily, že si nás pamatují. My si je pamatovali určitě.

Hrad Oparno – tentokrát bez zaváhání

Výstup ke gotické zřícenině hradu Oparno byl v září pro mnohé z nás překvapením – nikdo nečekal, že bude tak strmý. Teď jsme to věděli a šli jsme do toho. Výhled na údolí, kopce Českého středohoří a vzdálený most dálnice D8 jsme si užili o to víc, protože jsme věděli, co nás tam čeká.

Co jsme si odnesli

Návrat do Opárenského údolí nebyl jen výlet. Byl to trochu i pohled do zrcadla – kdo jsme byli v září a kdo jsme teď. Stejná cesta, trochu jiné děti, o něco starší, zkušenější.

A Opárenské údolí? To zůstalo stejně krásné.