Projekt Laskavec 2022 - Nadace Lilie a Karla Janečkových 7. A Gumídci

A tak jsme se společně se zástupci třídy vydali v úterý 8. 11. na návštěvu Hospice Sv. Štěpána v Litoměřicích. Cestou žáci projevovali ještě mírné obavy, přece jen mnozí institut a význam hospice do této doby neznali. Nicméně jsme si o významu a smyslu hospicové péče podrobně vyprávěli.

Při příchodu do hospice Sv. Štěpána opadl z dětí poslední zbytek nervozity.

Žáci byli velice vlídně přijati paní ředitelkou Mgr. Markovou, sociální pracovnicí téhož jména

a vrchní sestrou p. Moštkovou, společně s terapeuticky  veselým psíkem Césarem.

Absolvovali jsme prohlídku s výkladem, nahlédli do pokojů, koupelny s hydraulickým ramenem na přenos pacienta do vany a zpět na lůžko, knihovny, kuchyně, kde pro děti zajímavostí bylo, že zdejší paní kuchařky vaří na přání klientů, dále zahradu s překrásným výhledem na Labe a část města.

Po prohlídce jsme se přemístili do hlavní chodby. Sestřičky otevřely dveře do pokojů, někteří pacienti přišli sami  či byli přivezeni a děti za doprovodu kytary spolupracující bývalé žákyně naší školy Kamily Pomikáčkové, zazpívaly několik písniček pro potěchu a radost všech.

Odměnou jim byl potlesk a radost všech zúčastněných.

Po skončení vystoupení jsme se rozloučili a přešli do charitativního obchodu Bona Fide, který prodává ručně vyráběné věci a veškerý výtěžek putuje na činnost hospice.

Zde děti zakoupily pozornosti pro své spolužáky, kteří na jejich koupi přispěli a následně je rozdají seniorům v Proseticích.

Akce milých překvapení, úsměvů, ale i slziček radosti vypukla 11.11.

S dětmi jsme se vydali ulicemi Prosetic. Bylo až neuvěřitelné, jak skvěle se žáci zhostili svého úkolu. Každý z nich měl již zmiňovaný drobný dárek, každý z nich oslovil seniora.

Žák  ponejprve představil naší školu, poté vysvětlil co a proč vlastně dělá, poté předal milou drobnost. Všichni oslovení byli mile překvapeni, mnohdy udiveni, že v dnešní těžké době něco takového existuje. U jedné z oslovených seniorek došlo i na slzičky dojetí.

Děti sklízely pochvalu za pochvalou a díky.

V ten moment bylo krásné sledovat jejich oprávněnou pýchu a hrdost ze sebe samotných.

Cestou zpět ani nebylo nutné se ptát na jejich pocity a názory. Stačilo jen naslouchat.

Zaznívaly velice živé debaty o tom, jak se cítí dobře, jakou mají radost z radosti obdarovaných a také se objevil dohady v pozitivním slova smyslu, čí senior měl větší radost.

Dětem se z akce nechtělo odcházet a litovaly, že nemají dárků více. A tak jsme se předběžně domluvili na pokračování, byť už mimo projekt Laskavec. Protože je to zapotřebí.

Náplň letošního projektu jsme beze zbytku splnili.

 Světlana Voráčková, asistentka pedagoga 7. A